Narodil se 10. 11. 1886 ve Starých Černovicích v domě číslo 108. Navštěvoval školu ve Starých Černovicích. Po maturitě v roce 1907 nalezl své první pracovní umístění jako učitel na základní škole právě v domovských Černovicích, krátce nato složil učitelskou zkoušku a dosáhl humanisticko-historické odbornosti.
Roku 1908 se stal členem místní organizace Německého školského svazu (Deutscher Schulverein), v roce 1910 založil tělovýchovný spolek (Turnverein Czernowitz). Důsledkem jeho snah byl rovněž vznik první lidové knihovny (Volksbücherei) v Černovicích.
V roce 1911 byl školskými úřady vyzván, aby si hledal nové pracovní místo na škole mimo Brno (dle dochovaného protokolu kvůli údajné výslovnostní vadě). To se mu podařilo až v roce 1913, kdy opustil Brno a přesídlil do Pohořelic. Zde se rychle zapojil do společenského a politického života, jeho slibně se rozvíjející aktivity však náhle přerušil začátek 1. světové války.
V roce 1914 nastoupil vojenskou službu u 8. pěšího pluku, v průběhu války byl několikrát povýšen a navržen pro absolvování důstojnické školy v Temešváru. Po návratu založil v Pohořelicích sdružení Německý dům (Gemeinde „Deutsches Haus“) a zorganizoval výstavbu nové školní budovy. Ve volbách 1920 byl zvolen za Sociálnědemokratickou stranu do městské rady a roku 1938 se stal definitivním ředitelem německé měšťanské školy v Pohořelicích.
V roce 1927 se oženil s dcerou brněnského obchodníka s látkami Marií Bartuschkovou. Manželství bylo nevydařené a bezdětné. V září 1938 se nechal Szegeda ze zdravotních důvodů penzionovat a přesídlil zpět do Brna. Zde zemřel 7. 7. 1939, byl pohřben na dnes již zrušeném hřbitově ve svých rodných Černovicích.
Jeho literární díla vznikala především ve 20. letech a vyznačovala se nacionalistickým tónem. Po počátečním odmítání vzniku československé republiky se postupně stal jejím zastáncem a jako pedagog se snažil o šíření povědomí o české literatuře mezi německy mluvícím obyvatelstvem. Vydal antologii českých autorů v německých překladech a v předmluvách vlastenecky představoval prezidenty Masaryka a Beneše. V roce 1938 se vrátil do Brna, kde rok na to umírá a je pohřben na černovickém hřbitově.