Město v Brno, v podobě a rozsahu, jaký známe dnes, je záležitostí necelých sta let. První zmínka o Černovicích je ze 14. století a až do začátku 20. století se jednalo o samostatnou obec. Stejně tak tomu bylo u sousedních Židenic, Juliánova nebo Slatiny.
Samotné Brno bylo až do roku 1850 tvořeno pouze vnitřním městem sevřeným hradbami a hradem Špilberk. Ke změně dochází v roce 1850, kdy byl vydán Prozatímní řád pro královské hlavní město Brno, který upravil správu města i obvod působnosti. Na základě tohoto řádu byly k městu se Špilberkem připojeny dosud samostatné katastrální obce v jeho bezprostřední blízkosti: Švábka, Augustiniánské území, Malá a Velká Nová ulice, Červená ulice, Hráze, Příkop, Josefov, Dolní a Horní Cejl, Radlas, Zábrdovice, Kožená ulice, Náhon, Křenová, Olomoucká ulice, Dornych, Trnitá ulice, Petrská ulice, Novosady, Silniční ulice, Křídlovice, Jircháře, Pekařská ulice, Území sv. Anny, Křížovnické území s Úvozem, Staré Brno s Hlinkami, Polní a Vídeňská ulic.
V prosinci 1852 nadělil císař František Josef I. Brnu další dárek. Jeho rozhodnutím přestalo být Brno vojensky uzavřeným městem a pouze Špilberk měl být zachován jako pevnost. Tím se uvolnil prostor pro stavební činnosti a umožnil se spojení s výše uvedenými okolními předměstími. Město tak poprvé překročilo pás hradeb (výjimkou bylo začlenění augustiniánského kláštera v 15. století).
Černovice si na své připojení k Brnu musely ještě počkat s výjimkou některých menších částí. Ze současného černovického katastru se součástí Brna v roce 1850 stal domů mezi ulicemi Olomoucká, Tržní a Zvěřinova. Ten totiž tehdy náležel k Zábrdovicím. V roce 1869 byl k Brnu připojen areál psychiatrické nemocnice v Černovicích, jakožto nově vytvořené katastrální území Zábrdovice II. zcela oddělené od zbytku Brna. V roce 1884 byly k Brnu připojeny parcely po obou stranách západní části Olomoucké ulice, které předtím tvořily součást katastru obce Černovice. V roce 1898 bylo na základě výnosu zemského finančního ředitelství v Brně připojen k Brnu území na severozápadě tehdejšího katastru Černovic, které zahrnovalo část Masné ulice, krátký úsek ulice Mlýnské, ulici Porážka a blok domů mezi ulicemi Stinná, Elišky Krásnohorské a Spojka. Tato oblast byla v rámci Brna připojena ke katastrálnímu území Trnitá. Důvodem byla plánovaná výstavba transformovny, ke které došlo později v roce 1913.
V druhé polovině 19. století dochází díky prudkému rozvoji Brna a sousedství s brněnskými předměstími k rozvoji severní části černovického katastru, kde vznikají Nové Černovice. To s sebou přináší zvyšování podílu českého obyvatelstva. V roce 1880 tvořili Češi v Černovicích 23 % obyvatel, v roce 1910 to bylo již 44 %. Důsledkem bylo i zvýšené napětí mezi Čechy a Němci, které se projevilo například snahou o přejmenování obce na německy znějící Friedwadle. Žádost byla podána v roce 1902, ale moravské místodržitelství ji neschválilo.
Po konci první světové války a vzniku Československa přešla správa Brna do českých rukou. Do čela města byl povolán Petr Ehrenfeld a existuje velký tlak na vznik Velkého Brna. Už 14. prosince se schází zástupci 12 obcí, mezi nimi i zástupci Černovic. Spolek brněnských předměstí, který hájil zájmy českých obcí, zastupoval Jan Bárta, který byl učitelem v Černovicích. Další schůze proběhla 27. prosince od 9 hodin a byli na ní již zástupci 16 obcí. Z Černovic ovšem pouze čeští zástupci. Došlo k dohodě ohledně spojení obcí a k rozhodnutí vytvořit speciální kancelář. Snahou německých obcí bylo sloučení oddálit do doby, než proběhnou volby.
V lednu 1919 dali doporučení také odborníci. Řešili, v jakém rozsahu Brno rozšířit. Spor byl třeba o Slatinu, Kohoutovice, Maloměřice, Řečkovice, Dolní Heršpice, Přízřenice či Vejvanovice. 16. dubna 1919 pak byla připojena k Brnu i samotná obec Černovice, jakož i obce Ivanovice (dnes zvané Brněnské Ivanovice) a Komárov, jejichž katastry na území moderní městské části Brno-Černovice také zasahovaly. V obcích nově vznikly poradní sbory a v čele byli vládní komisaři.
V čele poradního sboru v Černovicích stál v roce 1919 František Knecht (Brněnská 83), zemský účetní revident, který působil i v Národní jednotě pro Jihozápadní Moravu jako zástupce předsedy III. Okrsku a angažoval se i ve stavbě sokolovny. V roce 1920 proběhly volby a na základě výsledků voleb do zastupitelstva Velkého Brna, bylo jmenováno i vedení jednotlivých městských částí. Starostou Černovic byl v roce 1922 Wilhelm Sklenařík, zemský revident (Brněnská 27), místostarosty Ferdinand Löw (majitel likérky), Josef Holub (dopravce, Roseggerstr. 21), tajemník Rudolf Michl (Brněnská 1). Úřad sídlil na adrese Brněnská 87.
Katastr Černovic
Vedle výše zmíněných změn katastrální hranice Černovic, souvisejících s připojováním k Brnu, došlo k dalším změnám též při první katastrální reformě Brna roku 1941 a druhé katastrální reformě Brna z let 1966-1969, kdy Černovice získaly svoje současné katastrální hranice. Roku 1941 získaly Černovice zpět malé území s výše uvedeným blokem při ulici Elišky Krásnohorské.
Ke zcela zásadní změně katastrálních hranic Černovic však došlo až při druhé katastrální reformě Brna z let 1966-1969. Do té doby byly součástí katastru Černovic i některé nezastavěné pozemky ležící na pravém břehu Svitavy, které jsou dnes součástí katastrálního území Komárova, několik bloků na jihu dnešního katastru Židenic, Černovický hájek v současném katastru Brněnských Ivanovic, a území dnes tvořící západní část katastru Slatiny (Černovičky, kasárny, areál Lidlu, vozovna).
Černovice tehdy naopak získaly do té doby zábrdovické domy jižně od Olomoucké ulice a pozemky na jihu, náležející původně k Brněnským Ivanovicím a Komárovu.