Jak je důležité mít svobodu?

Státní svátek 17. listopadu jsme si již potřetí připomenuli setkáním v parku na Řehořově. Letos jsme zavzpomínali na tři osobnosti, spojení s Černovicemi, které se nebály za svobodu bojovat.

První z nich byl František Gargulák, který žil na Ferrerově ulici. Účastnil se povstání proti rakouskému námořnictvu za první světové války, působil v Sokole a zapojil se do druhého odboje. Později byl zatčen a zemřel během druhé světové války v koncentračním táboře v Osvětimi.

Leopold Doležal se narodil v Brně v německé rodině, ale matka si později změnila národnost na českou. Po skončení vojny vstoupil do řad police, kde vytrval i po příchodu Němců. Během druhé světové války působil jako člen odbojové organizace Vojenská orlice. Po válce žil na Bolzanově ulici a, i když vstoupil do KSČ, zapojil se krátce po únoru 1948 do odboje. Ve svém bytě ukrýval čtrnáct dní agenta britské zpravodajské služby Josefa Kavku a později se účastnil vyzvednutí zakopaných vysílaček a jejich nočního převozu do Brna. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen za velezradu. Popraven byl v srpnu 1952 jako poslední popravený ve věznici na Cejlu.

Robert Konečný byl zároveň filozofem, vysokoškolským pedagogem, významným psychologem, odbojářem i spisovatelem. S Černovicemi ho pojí především jeho dvojí nedobrovolné působení v Psychiatrické nemocnici. Zapojil se do odbojové organizace Obrana národa během druhé světové války, byl vězněn a poté se ocitl na uzavřeném oddělení černovické léčebny. Podruhé zde skončil v padesátých letech jako psycholog poté, co pro své názory nemohl zůstat na univerzitě.

Tito tři muži, stejně jako mnozí další, se nebáli bojovat za svobodu. Za svobodné Československo, proti nacismu i proti komunismu. Každý z nich musel za svoji svobodu i svobodu národa bojovat za svůj život hned dvakrát. My žijeme naštěstí už 27 let v době, kdy nemusíme nasazovat za svobodu svůj život. Přesto nám mnoho událostí posledních týdnů a měsíců ukazuje, že boj o svobodu, především tu naši vnitřní, nikdy nekončí.