Lampionáda: Strážkyně klidného spánku

Založení Československa oslavuje naše sdružení každoročně Lampionádou. Připraveno je 10 stanovišť, kde budou děti plnit úkoly. Tentokrát se zaměříme na státní symbol – lípu. Čeká vás pátrání po pokladu v romantické záři lampionů.

Strážkyně klidného spánku

Bývaly doby, kdy člověk nemohl cvaknout vypínačem a odehnat tak tmu. Nebyla elektřina, mobily s baterkami ani lampičky příhodně umístěné u postelí. A v těch letech lidé věřili v duchy. Duchy míst, strážce lesů, připomínky dávno zmizelých osob, ale také duchy zlé, kteří by po nocích mohli škodit. Proti takovým nejlépe fungovalo světlo, nejvíce to sluneční. Každý sluneční paprsek dokázal i z těch nejhlubších koutů vyhnat zlomyslné přízraky. Ale jak se jim bránit během temných nocí? Jak rychle zažehnout louč? Kde vzít oheň v prostých chalupách, když je pec vyhaslá? A přitom je potřeba pořádně se vyspat a být připravený na další den.

Lidé proto zkoušeli různé způsoby. Povídali si, že je dobré mít podkovu pověšenou nad dveřmi. Zkoušeli ochranné amulety, byliny nebo zaříkadla. Ale nic nepomáhalo. Obzvláště jeden mlynář od Svitavy byl z nočního řádění duchů celý nesvůj. Chyběl mu vydatný spánek a během dne byl jako mátoha. Mouku pořádně neumlel a usínal i ve stoje. Jednou, cestou do svého mlýna z Brna, tehdy ještě trhovního města skrytého za hradbami, byl tak unavený, že sešel z pěšiny a usnul v malém stromovém hájku. Druhý den se ale probudil čilý jako rybička. Po mnoha letech a měsících rozespalosti. Nic ho netrápilo, byl svěží! Když měřil poslední kroky ke svému domovu, aby se vrhl do práce, našel ve vlasech vpletený list ze stromového hájku, v němž strávil noc – list ve tvaru srdce. List lípy, to byly totiž stromy, které ho celou noc strážily. Nečekal ani minutu, sehnal si lipové sazeničky a kolem mlýna jich vysázel pěknou alej. A od té doby spal jako miminko. O svůj příběh se podělil s přáteli a nezůstal jediným, kdo na moc a sílu těchto stromů přišel. Postupně se od nás od Svitavy rozneslo, že právě lípy jsou těmi strážci, kteří odhánějí zlé duchy, široko daleko.

Jak roky ubíhaly, lidé zapomínali, proč se lípy začaly tak hojně sázet. Ty vysazené v blízkosti obydlí ale ani tak nezůstávaly samotné a postupně přibývaly lipové aleje. Stromům se přisoudila schopnost chránit vesnice před blesky a lipové květy se pro svou léčivou sílu začaly přidávat do čajů. Slovany si si lípa získala natolik, že se roku 1848 stala jejich stromem, za svůj národní strom ji tak považují nejen Češi, ale i Slováci a Slovinci. Lipové listy můžete nalézt na českých státních symbolech – standartě prezidenta a státní pečeti. A jsou také na vojenských uniformách nebo bankovkách.

A tak nás lípy chrání i dnes před zlými duchy v alejích i jako mohutné solitéry, samostatně stojící v širé krajině. Dlouhá desetiletí stojí na stráži, dnem i nocí, v každém počasí i ročním období. Čas od času je nutné nejen využívat jejich síly, ale také jim sílu přinášet, vracet. Strom obejmout, bojovat za něj, chránit ho před pokácením, zalévat ho v suchých dobách, pohladit ho po kůře. Anebo mu předat jednou za čas kousek světla, který mu poslouží během dlouhých chladných nocí. I vy sami budete mít ve čtvrtek v rukou lampióny, svíčky i další různá světélka. Vydejte se na pouť, kde se dozvíte víc o mlčenlivých strážcích našich ulic, na jejím konci přistupte ke zdejší lípě a vytvořte společně kolem jejích kmene tvar jejích listů. Srdce. Toho, které nás chrání a tepe za nás…