Odpor a odboj proti nacistickým okupantům započal prvního dne okupace a trval až do osvobození Brna v dubnu 1945. Nejkritičtější dny nastaly po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. 5. 1942, kdy bylo následně vyhlášeno druhé stanné právo. Neznamená to, že čeští lidé neumírali i mimo toto krátké období na konci jara 1942. Z národní odbojové organizace, z velké části vojenského charakteru, s názvem Obrana národa pocházela první oběť roku 1942 a to Kamil Šesták, původně důstojník československé armády, za okupace finanční komisař, který zahynul již 15. ledna 1942. 1. května 1942 zahynul v Osvětimi Ladislav Řehoř, uváděný jako člen sokolské odbojové organizace, ovšem časné datum jeho zatčení naznačuje spíše jeho angažovanost v Obraně národa. Také Rudolf Charbula, patřil k příslušníkům Obrany národa, byl dlouholetým členem Sokola Brno IV, koncem třicátých let se odstěhoval na Staré Brno a v průběhu okupace působil jako příslušník finanční stráže v Dačicích. Když se rodina bydlící na ulici Elišky Krásnohorské dověděla o jeho smrti 30. 5. 1942, bylo pochopitelné, že emoce byly příliš silné, aby braly ohled na právě vyhlášené stanné právo. Otec Rudolfa Charbuly Jan Charbula a sestra Vlasta Charbulová, také členka Sokola Brno IV, byli na udání zatčeni a pro tzv. schvalování atentátu na Reinharda Heydricha byli prakticky ihned, 2. 6. 1942 popraveni v Kounicových kolejích.
O dva měsíce později, 7. 8. 1942 byl v Berlíně popraven Karel Štolc, jeden z prvních zatčených v Černovicích při prvním odhalení Obrany národy v prosinci 1942. Karel Štolc bydlící na Jiránkově ulici patřil jako zkušený radiotechnik a radista k hlavním dodavatelům vysílacích stanic pro krajské vedení Obrany národa v Brně. Přesně o měsíc později 7. 9. 1942 byl v Psychiatrické léčebně zatčen MUDr. Aleš Húsek, člen odbojové sítě Nemo. Húsek se podílel nejen na ukrývání ilegalistů v Psychiatrické léčebně, ale také na distribuci levicového a komunistického tisku, podpoře rodin zatčených. Později, 1. 4. 1944 zemřel v koncentračním táboře na neléčenou tuberkulózu. Jako poslední byl v říjnu 1942 zatčen Karel Wainer, který pomáhal při útěku a ukrývání tajemníkovi městského výboru Komunistické strany Československa Stanislavu Živnému. Weiner je uváděn v dobových materiálech jako soukromý úředník, bydlel na nynější Kotkově ulici a Živného ukrýval na své chatě na Brněnské přehradě. Húskovo a Weinerovo zatčení spolu souviselo, neboť brněnskému gestapu se podařilo získat jednoho z ilegalistů na svou stranu, který celou síť prozradil.
V souvislosti s rokem 1942 souvisí i pojmenování i dnešní ulice Jiránkova po Marii Jiránkové, manželce továrníka Jiránka ze Slatiny. Marie Jiránková při styku s konfidentem brněnského gestapa nechtěně prozradila své styky s podporovateli velitele československého desantu Oldřicha Pechala v Kyjově, na což doplatila svým životem a byla 1. července 1942 popravena v Kounicových kolejích. I na území Černovic působilo v letech nacistické okupace více odbojových skupin, ať již národně nebo levicově zaměřených. Tento boj v dalších letech okupace přinášel nové ztráty a ani na ty československá poválečná společnost nezapomněla a jejich jména, stejně jako jména zatčených nebo padlých v roce 1942 žijí nejen ve vzpomínkách rodinných příslušníků nebo v historii odboje, ale také v názvech černovických ulic.
Zpracováno dle Ing. P. Kopečný: Černoviny 2012/3